Ido Portal Movement Camp, Phuket 2016

21. 4. 2016
Petr Růžička
Ido Portal | Movement Camp | Report

Před pár dny v Thajsku na Phuketu skončil další Ido Portal Movement Camp (dále jen MC), takto můj v pořadí třetí Movement Camp s Idem.

Můj první MC byl v Singapuru (reportáž najdete tady), druhý na stejném místě jako letos, na Phuketu v Thajsku (reportáž je zde a zde). Stejně jako předchozí dva, i tohle byl neskutečný zážitek, událost, na kterou se nezapomíná. Učitele jsem popisoval už minule, pro mě nováček byl Jon Nicholson (na BJJ) a Dudi Malka (shadow yóga).

V Singapuru bylo 80 lidí, loni 120, letos 160 – z toho 7 Čechů. Jsme malá země, ale šikovná. Osoby a obsazení – stejně jako vždycky – od špičkových akrobatů, běžců, BJJ zápasníků, vzpěračů, boxerů a MMA bojovníků, přes speciální jednotky, policisty, požárníky až po naprosto normální Homo Sapiens, co se prostě rádi hýbou a učí nové věci.

Jaké bylo téma?

Ono to nikdy nebývá tak, že Ido vyhlásí, že “letos budeme dělat XY”. Ale přesto se každým MC táhla jistá linie, něco, co spojovalo všechny lekce. Z různých důvodů mám pocit, že letos to téma byla pozornost, vnímání.

Na prvním MC jsme dělali stojky, hodně gymnastiku, lokomoce a chaos jménem Fighting Monkey. Na druhém bylo stojek podstatně méně, gymnastika žádná, lokomoce (s Odelií) ano, ale trošku jinak, než jsem to znal. S Shai jsme rozebraly, jak pracovat s tělem a páteří v moderním tanci, s Idem jsme dělali dost taktických her, probírali různé koncepty od rychlosti přes explozivitu. A pak jsme dělali parkour, skoky, sprinty, rovnováhu, hromadu her a příprav na pohyb v terénu.

A co letos? Nabitý program – první hodina začínala v 6:30 a většinou se končilo kolem desáté večer. Brazilské jiu-jitsu, spousty a spousty lokomocí, kreativní a neobvyklé taneční rozcvičky, “trochu” práce z shadow jógy, koordinace a synchronizace těla a všech končetin, rozvoj periferního vidění, rychlých reakcí, dýchání, praxe bez pohybu. Žádná gymnastika, žádné stojky, žádné gymnastické kruhy.

Pro někoho zklamání, já jsem to uvítal :).

Jak v tanečních hodinách, tak s Idem, šlo hodně o koordinaci různých částí těla. Představte si – dělat kruhy jednou rukou, čtverečky druhou, přitom něco dělat hlavou a nohama se pohybovat do nějakého vzoru, měnit rytmus, pauzy atp. Tohle přesně to nebylo, ale když Shai mluvila o tom, jak se dva roky učí bubnovat a co to dělá s její taneční praxí – tak mi tak nějak připadalo, že tohle je zajímavá věc a jedno z témat. Být schopný mít několik “mozků” – v každé končetině jeden – s jiným rytmem, s jinou silou, s jinou schopností. A dělali jsme podobné cviky jak s Shai, tak s Idem.

BJJ

Na BJJ (brazilské jiu-jitsu) jsme si oblékli slušivé oblečky (gi) a jali se po sobě válet, točit, dusit, lámat různé končetiny atp. BJJ učil sympaťák jménem Jon Nicholson, Brit, chlapík, na kterém na ulici absolutně nepoznáte, že se někde každý den pere. Usměvavý, štíhlý (žádná hora svalnatá dokonce ani tetování neměl :), ale jeho styl se mi moc líbil. Hodně mluvil a vysvětloval, uváděl věci do souvislostí a předváděl až se z něj kouřilo. z nás pak taky…

Učit BJJ partu lidí, co mají naprosto rozdílné fyzické i mentální předpoklady, když na to máte cca. 5 dní je podle mého dost oříšek. Bylo tam hodně lidí, kteří v životě nedělali žádné bojové umění a pak pár super hrdinů, dost obouchaných a zkušených borců.

Jon to nicméně vyřešil dobře – většinu věcí uvedl jako hádanku nebo “pohybový koan” :”Ležíte na zádech na zemi, někdo vám sedí na hrudníku a vy se ho chcete zbavit. Zkuste to, 10 procent síly a energie. Go.”

Takže pomalu, postupně, bez toho, že někde je nebo není riziko, násilí, žádná přehnaná technika. Přijďte si na to sami, poznáte, co funguje a co ne a postupně to uděláme lepší a lepší.

A tak to bylo se vším – s různými pozicemi, pákami, kontrolou soupeře atp. Technika byla až jako poslední, jako první byl průzkum, co se dá nebo nedá dělat.

roye-a-joe-bjj

Tuším čtvrtý den byl tak trochu kontrolovaný sparring. Byl jsem ve skupině s Royem a naštěstí, Bruce Lee zaplať, jsme se pokaždé minuli…. Ten člověk je gorila, jenom převlečená za člověka. Je v něm něco ukrutně animálního a vidět ho se prát byl dost zážitek.

Tanec s Shai

Jak jsme loni s Shai Faran nakousli, jak pracovat s tělem a páteří, tak teď to pokračovalo – velice metodicky, postupně jsme probírali jednotlivé končetiny, klouby, možnosti pohybu horní a dolní části těla a bylo to musím říct, zase velice terapeutické. Některé cviky a drily mě prostě “vypnuly” a ono se to prostě dělo samo. Ač se hýbu dost, tak jsem se přistihnul, že když jsem se do některých pozic dostal, zjistil jsem, že tady jsem třeba neměl ruku už několik měsíců. A byl to super pocit. Jak když se vám v hlavě něco rozsvítí a začne znovu fungovat.

“Jestli tančit bos? Jistě, nohy jsou můj pracovní nástroj. Viděli jste někdy pianistu, co hraje v zimních rukavicích?”

Shai Faran

Celkově úžasné hodiny, ne tolik fyzicky, ale o to víc mentálně namáhavé. Jinak přál bych každému vidět, jak se Shai hýbe, jak tančí, jak má neskutečně inteligentní a vypracovaná chodidla – to je prostě chytrá, ultra silná a schopná noha.

shai-faran-class

Lokomoce s Odelií

Fenomenální Odelia a její pohybový výzkum. Dokud nezažijete neuvěříte. Když jí vidíte lézt po zemi, přeskakovat, měnit, točit se, střídat ruce a nohy – pak pochopíte, proč některé “učitele pohybu” dávám do uvozovek. Několikrát na celém MC zaznělo, že “pohyb” je víc a víc v “módě” a bohužel se díky tomu celá řada fitness lidí předělala na certifikované pohybové specialisty a ze svých tělocvičen udělali “školy pohybu”. Ale nápis “škola pohybu” nade dveřmi neznamená pak vůbec nic jiného než marketingový tah.

Tohle je skutečně jiná úroveň a já budu moc rád, jestli se k tomu vůbec někdy přiblížím.

“Jak se tenhle krok jmenuje? Kuřecí křidýlko.”

Odelia

Co se týká výuky – obrovské množství různých lokomocí velmi dovedně poskládaných dohromady a velice dobře vyučovaných. To, co odlišuje Ida a jeho učitele je jednak obrovská prezicnost a kvalita v tom, co dělají, ale i styl, jakým učí. Každý pohyb začal velice pozvolna, pomalu, přidávaly se různé detaily elementy a bylo to těžší a težší, ale díky těm postupným prograsím se to dalo. Za těch pár dní jsme dohromady “nalezli” přes 10 hodin, takže to bylo hodně, hodně práce.

odelia uci

Hlavně ty postupné progrese mě fascinovaly, to samo o sobě muselo dát obrovskou práci tohle připravit a dát dohromady. Hodiny se Shai nebyly zas tak moc fyzicky náročné, tady jsme si to vynahradili – krutá fuška to byla, ale chytrá, ladná a inteligentní.

Idovy lekce

Ido měl 4x na starosti celou skupinu (všech 160) lidí ve velkém sále. Něco podobného ukočírovat je velký úkol a byl jsem celkem zvědavý, jak to dopadne. No, dobře to dopadlo, jak jinak 🙂

Dělali jsme (zase) hodně koordinace, práce s tenisákem na rozvoj periferního vidění, ale procvičovali jsme také různé polo-taneční kroky, do toho různé vzorce s rukama, do rytmu hudby, ve spolupráci s jedním nebo dvěma dalšími spolubojovníky. Hodně namáhavé na mozek, ale když to byla rychlá hudba, tak i fyzicky.

“To, co mě baví, jsou hádanky – jak něco udělat. Vyřešit. Hádanky jsou všude – v armádě, v gymnastice, v tanci, v boji.”

Ido Portal

Tenisové míčky jsme používali i jako obměnu různých posilovací cviků – dost krutá práce na rozvoj organické síly na zemi. Proč tenisáky? Protože je najdete všude, dají se vzít do kapsy a jsou velice univerzální – užijete s nimi spoustu legrace.

Ido-Portal-vyuka

Dělali jsme i různé dýchací a uklidňovací techniky, ale jak říkal Ido :”…v Číně jsem se naučil, že pokud je něco zajímavého, měl bych to zkusit dělat třeba dvanáct hodin v kuse. Bude to pak ještě zajímavější…”. Dvě hodiny v kuse jsme sice nedýchali, ale dost dlouho na to, abych z toho měl bolavé břicho a bránici a abych si uvědomil, že jsem zase na začátku :).

Martinovy kratochvíle

Kdo nezná Martina Kilvadyho o hodně přichází – extrémně schopný chlapík, velice bezprostřední a upřímný. S velkými gesty, barevnou mimikou a výrazyvem. Jeho učení doprovází pestrá škála zvukových efektů, názorných předvedení, změny energie v celé místnosti, neskutečná slovní přirovnání.

“Tak mě jednou napadlo, co by se stalo, kdybych byl trampolína. Tak jsem to začal zkoušet.”

Martin Kilvády

Martin učil takovou před snídaňovou ranní přípravu těla na výkon, pokaždé nás provedl určitým zahřátím těla. Jeho lekce jsou super a jeho schopnosti věci předvést fantastické. Mluvil o přípravě těla, ale fakt to nebyl strečink, ani typická rozcvička, velmi velmi dobré.

Martin-Kilvady

Shadow yóga

Měli jsme také 3 ranní hodiny s Idovým učitelem jógy, který, jak velice rychle vyšlo najevo není asi úplně “typický” učitel jógy – o asánách/pozicích nemluvil vůbec, ale dělali jsme různá cvičení na uvolnění břiśní stěny, zápěstí a kotníků, aby “síla” lépe proudila. Dudi říkal, že bylo těžké vybrat téma na tak omezenou dobu, ale vybral tohle, protože je to podle jeho názoru nejvíce prospěšné a důležité.

“Když si děláte plány, bůh se směje.”

Dudi

Dudi Malka je hubený, prošedivělý padesátník, ale oči má jak laser. Viděl jsem ho, jak je velmi vážný a soustředěný, stejně tak, když se smál na celé kolo, ale ty oči byly jakoby stabilní, velice pronikavé. Rád bych s ním pohovořil víc, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Příště.

thanyapura_second

A co bude příště?

“Někteří lidé si vezmou to, co jsme dělali tady s tenisovými míčky a postaví kolem toho celou svojí kulturu. Začnou primárně vyučovat práci s tenisákem a chůzi do rytmu.” Což byla tak trošku narážka na to, co se stalo se stojkou. Děláme stojku, lezeme po zemi a trochu cvičíme na kruzích – tak děláme “movement”.

A ve finále o tom to je – o kultuře, kterou kolem sebe postaví nějaká skupina. Někdo hraje ping-pong, někdo běhá, někdo se staví na ruce – není nic lepšího, horšího, základního nebo důležitějšího. To, co to z některé praxe udělá něco “důležitějšího” je právě ta komunita lidí, která se kolem toho vybuduje.

Někdo se ptal, co bude téma příštího MC, co se bude učit. Ido lakonicky odvětil, že neví. Netuší, jaká bude situace, co ho zrovna v tu dobu bude fascinovat, asi určitě to nebude to samé co teď, protože nejde o to, být specialista v jedné věci, ale univerzální člověk, který má víc možností.

“Někteří lidé si vezmou to, co jsme dělali tady s tenisovými míčky a postaví kolem toho celou svojí kulturu. Začnou primárně vyučovat práci s tenisákem a chůzi do rytmu. ”

Ido Portal

A hlavně, aby člověk cvičil to, co učí Ido, musí ho to bavit. Protože pokaždé, když někam přijedu jsem zase začátečník – pokaždé se učím nové věci, takže pokaždé si připadám jak truhlík. Na to musíte mít náturu, musí vás bavit hlavně ten proces, proces učení se a zkoumání nových principů a technik. Ono to člověka celkově vylepšuje, mám víc a víc “karet”, se kterýma mohu hrát, ale v ničem nejsem (a asi ani nebudu) nejlepší. Možná v tom, jak se učit nové věci? A možná, že právě o to jde.