Nedávno můj učitel Ido Portal dával na Instagram malé video, kde dělá různé typy kliků. Není to ten “jeden správný klik”, který vidíte v tělocvičně, ale je jich celá řada. Ale proč se to vlastně dělá? Proč nedělat jenom ten jeden?
Z komentářů na již zmíněném instagramovém příspěvku, stejně tak na Facebooku je vidět, že to málokdo pochopil. Proč se tam takhle jako plácat? Proč prostě nedělat jenom kliky? Ty “normální” kliky? Proč, proč, proč? No, kde bych tak začal… Předně málokdo vlastně chápe, co Ido dělá a proč - z Instagramu se to poznat nedá.
Asi se shodneme, že když budete celý život chodit po asfaltu a po rovině, tak budete mít jistou kvalitu vašeho pohybu a kloubů. Můžete nachodit stovky kilometrů. A pak jednou půjdete do přírody - a najednou budete chodit v bahně, do kopce a z kopce, projdete po jehličí, v horách se vám budou kotníky viklat ze strany na stranu a do chodidel budou tlačit kameny, budete klouzat po mechu a po větvích… A budete překvapení, že jste totálně na šrot z několika kilometrů v terénu. Ale vždyť přece dokážete chodit hodiny a hodiny nebo ne? Jo, ale po ideálním povrchu - po rovině a po asfaltu, kde se nedá zakopnout ani uklouznout bez výrazné dávky kreativity. V ideálních podmínkách. Skoro jako v tělocvičně.
Ten normální klik - ruce na šíři ramen, tělo pevné, ramena v depresi, všechno ve správných úhlech a symetrické - to je to, jak se klik učí. A věřím, že se takhle učí a používá hodně dlouho. Tahle verze kliku je fajn, nic proti ní. Má rozhodně smysl se jí pověnovat, naučit, dosáhnout pár opakování. A pak to můžete ztížit nějakým externím elementem, když se obtěžkáte nějakou vestou, ovážete gumou, nebo budete měnit pozice nohou, rukou, budete explozivní atp. Případně přejdete na jednu ruku, pak na jednu ruku a nohu.
Teď malá odbočka - Ido má bezva koncept, který vysvětloval jako “content and container”. Můžeme to přeložit jako obsah a obal(psal jsem o tom už tady). Dejme tomu obsah láhve a láhev samotnou. Máme láhev, v lahvi je rum.
To, o co nám ve finále jde, je ten rum. Nebo pivo či tequila, voda nebo kombucha, podle toho, v jakém táboře se nacházíte. Nejde vlastně úplně o tu láhev. Jde o ten obsah. Rozumím - šaty dělají člověka a obal prodává. Podle obalu se často rozhodujeme, obal je marketing, který nám automaticky zvedne ruku a donutí, takřka bez ducha, něco naložit do košíku nebo na něco kliknout. Nebo se někam přihlásit na cvičení.
Takže chceme vypít tu kombuchu, jo? Ta nám dá něco zajímavého, změní naše tělo a mysl. Tu láhev pak vezmete a jako správný občan nějak zrecyklujete, vyhodíte do kontejneru. A pak si obstaráte další láhev. Vypijete, zahodíte, další. Většinou se s tou lahví nemazlíte, nedáváte jí na poličku a nekoukáte na ní 10 let, nemodlíte se k ní, nenosíte si jí v kabelce. Mezitím ten obsah vyschne a už vám to k ničemu nebude. Ne, vypijete obsah, ten se stane součást vaší osobnosti, láhev pošlete do světa a začnete popíjet další.
Nejde o láhev, jde o obsah té lahve. A problém je v tom, že lidé mají tendenci zaměňovat “content” za “container”. Obal za obsah. Klik je láhev. Ten obsah je síla v tlaku v určité pozici.
Jak to souvisí s tím “normálním” klikem a s tím, co ukazuje Ido? Pokud vezmete klik jako cvik na rozvoj tlaku horní části těla, tak je to fajn koncept. Ale asi se shodneme, že tahle pozice není úplně "přirozená"(ale to je na další článek, přirozený a normální pohyb je často hodně nepřirozený, haha). Vlastně bych řekl, že není úplně normální. Pro život. Pro tělocvičnu asi jo, ale na hřišti, v boji, pohyb vypadá jinak. Takže v téhle pozici máte sílu, co když když jedna ruka bude trochu vlevo a další vpravo. A co když se tělo natočí a ruce budou nahoře a dole? A co když noha bude jinde… Máte sílu i tam? Ten normální klik je jednou z téměř nekonečné řady pozic, kde se dá taková síla budovat. Tak proč zůstat u té jedné... lahve?
Klik - lahev nebo obsah - schopnost generovat sílu v tlaku. Mazlíte se s lahví nebo se snažíte vypít obsah? Jestli klik umíte dostatečně dobře, proč zůstávat u té jedné varianty? Proč se nepropít k něčemu zajímavějšímu?
A možná je vám jedno, jestli máte sílu nebo ne. Třeba vám nejde o praktické použití. Třeba se nechcete rozvíjet a přemýšlet. Chcete zhubnout nebo nabrat, mít six-špek nebo větší hrudník, třeba se chcete jenom "zničit" stovkou opakování toho normálního kliku. Naprosto v pohodě, nenutím, nenutím, dělejte co vás baví a co vám dělá dobře - jenom se to snažím vysvětlit.
Proč nezůstat u té první verze? Klidně u ní zůstaňte, nic proti tomu nemám. Ten klik je fajn do tělocvičny, pokud chcete dosahovat vyšších a vyšších čísel a porovnávat se s někým. Protože máte pevný a jasný standard, dejme tomu i tempo, vypadá to stejně, tak to bude skoro stejně namáhavé, takže se to dá porovnávat. To u hemžení na zemi, co děláme my, moc nejde. Na druhou stranu - je to cvičení, je pekelně umělé, dalo by se říct nepřirozené. Nikde ve sportu nebo možná v životě nebudete dělat takhle striktní klik. Někdy vám bude někdo bránit v pohybu, někdy něco bude bránit v pohybu. Někdy vás něco bude tlačit, tahat, nebudete mít ruce symetricky, nohy budou taky úplně jinde než takhle… Takže proč to takhle cvičit? Když chcete prozkoumat další pozice a úhly, když chcete mít sílu všude, ne jenom v jednom konkrétním úhlu nebo pozici.
Chápu - někde se začít musí, někomu to stačí, není nutné dělat složité věci, potřebujeme zjednodušovat, nebojím se frajera, co se učí 10.000 úderů, ale toho, co udělal jeden úder 10.000 atd. atd. Rozumím. Taky jsem tam byl, taky jsem to citoval. Dneska radši chodím po lese než po asfaltu.
A taky si dnes dávám pozor, abych se nemodlil k lahvi.