Navoněná zdechlina

28. 2. 2016
Petr Růžička

Od té doby, co jsem začal učit, mě trochu trápí jedna věc – co já to vlastně “prodávám”? A jak? Ať chci nebo ne, ukazuju lidem, co dokážu (a taky píšu o svých myšlenkových pochodech, tohle je jeden z nich) a oni se pak možná rozhodnou, že přijdou na seminář, či budou se mnou (nebo beze mne) pravidelně(ji) cvičit. Čím víc se budou posunovat moje schopnosti, čím lepší a vyhlazenější budou moje pohyby, čím větší sílu nebo mobilitu budu mít – tím dál budu od “normálního” člověka, co může cvičit dvakrát, třikrát týdně.

Co jsem schopen ho za tu dobu naučit? Protože, ať chceme nebo ne, plus mínus – na tu kvalitu, co mám dneska, budete potřebovat, plus mínus, to samé, co jsem tomu dal já. A to je dost. A čím víc budu cvičit já, tím vic se budeme vzdalovat a tím víc se budou ty “nůžky” rozevírat. Za další rok mého tréninku 2 hodiny denně, 6 dní v týdnu mám “odcvičených” 624 hodin. Ten, kdo cvičí 2x týdně hodinu se dostane na 104 hodin. Za dva roky mám 1248 hodin, v druhém případě je to 208 hodin. A tak pořád dál a dál.

Ten výsledek prostě nemůže být stejný… Nechci prodávat iluze, ať už toho, jak vypadám nebo co dokážu, kolik toho zvednu nebo jak dloho vydržím stát vzhůru nohama.

Oliviero Toscani, tvůrce výborných kontroverzních fotografií pro firmu Benetton, napsal někdy tuším před 13 lety knihu “Reklama je navoněná zdechlina” a já si na to podvědomě vzpomenu snad pokaždé, když vidím nějakou fotku, video, prohlášení, komentář nebo článek. “Co ten člověk prodává?”, “Na co je to vlastně reklama?”, a hlavně – jak moc je to realita a jak moc “navoněná zdechlina”…

reklama je navoněná zdechlina

Je dobré zůstat v reálném světě a se svými žáky to takhle komunikovat. Prospěje jim to, co děláme? Stoprocentně, o tom jsem přesvědčený a když zjistím, že to tak není, tak budu první, kdo jim to řekne. Budete se zlepšovat? Jistě.

Ale budete umět to, co umím já? V té samé kvalitě, tom samém rozsahu, v těch samých časech? Pravděpodobně ne…. Nebo ano, ale jenom pokud tomu dáte to samé, co já. A to “samé” neznamená to samé oblečení, ty samé suplementy, skořici a sun warrior, ani tu samou hudbu při cvičení. Ale ten samý čas, to samé úsilí, ty samé hodiny.

Vždycky tomu tak bylo a bude tomu pořád (pokud někdo nevymyslí, jak se učit, trénovat a sílit jinak).

A je dobré si to připomenout, nechci prodávat iluze.