Optimální strava

3. 7. 2014
Petr Růžička

Pokud nežijete někde v jeskyni, tak do vás neustále narážejí zprávy o tom, co máte jíst, kolik lžiček a čeho je nutné sníst každý den. Co naopak nejíst. Co jíst ráno, co večer. Jak je zdravé hladovět. Jak je důležité jíst pravidelně. Že je fajn vynechat snídani. Je to chaos. Nechci ale psát o tom, co jím k snídani a co je dobře. Ono je možná “dobře” úplně něco jiného.

Dieta sem, dieta tam

Předem bych chtěl sdělit, že tohle je VELICE kontraverzní téma. Psát něco o jídle – to je velké otevírání pandořiny skřínky. Lidé jsou velice citliví na to, když jim někdo vysvětluje, že to či ono není úplně ideální (chleba, mléko, brambory, polystyren…) a oni to přitom už jedí posledních 40 let a je to v pohodě a jsou strašně zdraví. v tomhle odvětví je dost posvátných kraviček… Tak jdeme na to. Zkusil jsem asi všechno – byl jsem dva roky vegetarián, což jsem asi nedělal dobře, ale v té době mi to spíš ubližovalo. Když bylo moje náboženství CrossFit, tak jsem dodržoval Zone, pak jsem dlouhou dobu “jel” v Paleo. Jedl jsem hodně maso. Jedl jsem hodně karbohydrátů, hodně tuků málo tuků. Prostě jsem zkoušel snad všechno, moje znalosti nejsou jenom vyčtené a teoretické. Zároveň jsem byl vždycky dost aktivní a pozoroval se, vím co se mnou ten který režim dělal.

Dneska tak plus mínus dlabu všechno, snažím se poslouchat sám sebe, svoje tělo a svoje potřeby. A když jsem v Itálii, tak jím těstoviny a zmrzlinu, protože to tam dělají úžasně a byla by chyba to neochutnat (podle mého).

Zdravá strava? Jak pro koho

Když hodně zvedám železo, mám chuť na maso a jím ho dost. Po týdnu yógy na Sri Lance jsem maso nemohl ani vidět. Když jsem hodně boxoval, vypadalo to zase jinak. Strava by určitě měla odrážet aktivitu člověka, ať už fyzickou nebo mentální. Pokud někdo těžce manuálně pracuje, mlátí celý den krumpáčem do asfaltu, tak po něm nemůžete chtít, aby jedl hlávku salátu a rajče. Nebo můžete, ale asi to dlouho nevydrží. Na druhou stranu, pokud někdo sedí celý den u počítače, tak je možná salát a rajče OK.

Stejně jako cvičení a tréning, tak i jídlo je podle mého individiální záležitost a neexistují univezální řešení a návody. Každý je jiný.

Jaké to bylo v Zóně

Když jsem crossfitoval a zonoval (Zone diet), tak jsem měl 4% BF (tělesný tuk) a přitom výkon jak závodní kůň. Ale nebyl jsem moc člověk, se kterým se dá jít pokecat na pivo (pivo jsem nepil). Byl jsem dost vynervovaný tím co jíst a pokud někam pojedeme na výlet, co si s sebou vzít do baťůžku, abych měl optimální příjem. Odpočítával jsem si olivy a odřezával kuře, abych ho měl akorát. Fungovalo to super, ale byla to super pakárna. O Zone a vlivu na můj výkon v CrossFitu jsem psal závěrečnou práci, když jsem dělal trenérský kurz. Rozhodně to mělo výsledky a to velké, pro mě totálně neočekávané.

Celá moje dieta tenkrát skončila tím, že jsem seřval svojí ženu, že mi ukradla dvě mandle z mojí pečlivě odpočitané hromádky. Pokud si skutečně měříte a vážíte všechno co konzumujete, má to určitě výsledek. A ten má ale dvě strany, možná to byla optimální strava, ale já sám jsem v optimálním stavu rozhodně nebyl. Dneska sice nemám na briše vidět žíly, na druhou stranu jsem víc v pohodě.

Hladovky

Hodně jsem experimentoval s “intermittent fasting”, krátkodobou hladovkou. Pro zdraví doporučuju, pro výkon – někdy jsem měl lepší výsledky, když jsem třeba 24 nejedl nic (tak jako mimochodem – to samé funguje pokud občas málo spíte, takže to doporučení na konstantních 8 hodin spánku je dost mimo). Hladovky dělám doteď, občas, ale nic pravidelného, náhodně.

Hlad provázel lidstvo po celý jeho vývoj a pokud nedokážete pár hodin (nebo den, dva) nic nejíst, tak se nad sebou vážně zamyslete.

Řecký býk

V Řecku na kettlebell lifting kurzu byl jeden místní kluk (bohužel jsem zapomněl jeho jméno) a byl neskutečný – silný jak býk, úžasná silová vytrvalost, atlet jak blázen.

recky_girevik

Vtipné bylo, když se ho američani ptali, co jí, jaké uživá doplňky, připravili si tužtičku a poslouchali. Chvilku na ně koukal a pak odpověděl, že někdy nejí nic, protože na to nemá peníze (něco jako doplňky asi ani neznal).

K obědu jsem měli vždycky nějakou zeleninu, hranolky a skopový gyros. Můžu vás ujistit, že ten řecký borec nenechal ani jednu hranolku. Nenechal na talíři vůbec nic.

Co je optimální?

Dneska mám na jídlo “trochu” jiný názor. Můžete jíst “optimálně”, maso a vejce a zeleninu a ořechy a avokáda a ovoce (to je moje šablona, které se držím více méně teď). Ale žijeme trochu v bublině – jíme tak, protože tak jíst můžeme, většina z nás si jídlo kupuje a nepěstuje, maso si neloví a tak. Stejně tak pokud jste vegetarián a baštíte v prosinci rajčata, salát (nebo mango), protože ho můžete někde koupit. Je to čistě “protože můžeme”, oportunistická věc. V Čechách v zimě rajčata ani mango nerostou.

Sám jsem poznal, jak je možné tělo vybalancovat. Pokud se skutečně znáte a jíte dobře, budete fungovat jak dobře namazaný stroj, perfektní funkce. A pak si vezmete chleba nebo pizzu nebo se přecpete špaget a bude vám víceméně blbě a druhý den v tělocvičně budete totálně nanic. Protože jste na něco navyklí.

Víte, co je optimální strava? Cokoliv. Mělo by to totiž být naopak – ne jíst vybranou stravu a být v pohodě. Známka ideálního zdraví je podle mého to, že sníte cokoliv a budete super fungovat.

Nechci nikoho nabádat, aby se začal stravoval v Burger Kingu a zajídal to mufinama a tak trénoval na katastrofální scénář. Nemusíte být ve speciálních jednotkách ani voják nasazený v Iráku, aby jste tohle docenili. Pak můžete cestovat, odjet na služení cestu, jíst na návštevě nebo, pokud se ocitnete někde v mezní situaci, tak zvládnete fungovat na konzervách.

Jogín a lukostřelec

Určitě znáte :”Jsi to co jíš”. To není správně. Prashanti de Jager, ayurvédský odborník, jogín a lukostřelec na jednom kurzu prohlásil větu, na kterou si vždycky vzpomenu, když o něčem podobném mluvím :”Člověk není to co jí. Člověk je to, co dokáže strávit.”

prashanti

Což je obrovský, obrovský rozdíl. Trávicí systém, trávení je extrémně důležitá věc. Můžete jíst vybrané jídlo a konzumovat spousty drahých doplňků, ale pokud je vaše Agní – oheň, co to má všechno dobře zpracovat a vstřebat, poškozený, tak z toho prostě nebudete mít užitek. Pokud na druhou ustranu dokážete “sešrotovat” cokoliv, zpracovat všechno a ze všeho vytáhnout maximum – potom můžete jíst rezavé hřebíky a pořád to bude OK.

“Člověk není to co jí. Člověk je to, co dokáže strávit.”

Možná znáte podobné typy – jedí jednu chlebovou placku, zapijí to Colou a pak celý den na pláži mastí Capoeiru, má záporný tělesný tuk a energie na rozdávání. A druhý typ se snaží držet dietky, dodržovat režim, správně spí – a nic. Potom je možná dobré hledat problém trochu jinde (a může jich být dost) a na různých místech.

K dobrému zdraví se možna dobereme pomocí kvalitního jídla, pravidelného spánku atp. A pak můžete sníst cokoliv a budete dobře fungovat. Ale možná taky ne. Jak nás učí Nassim Taleb – přílišná optimalizace živému organizmu škodí (jeho knihy vřele doporučuju, rozsvítí se vám…A věřím, že si je dokážete najít na Amazonu sami :). A to platí i pro trénink nebo ve stravování. Občasná, možná náhodná chyba, je pro systém velice prospěšná.

Pokud bych měl článek shrnout – ideální je, když dokážete optimálně fungovat na jakékoliv stravě. To je známka dobrého zdraví.

2022 © Petr Růžička