Pochybovat je moudré

9. 8. 2016
Kryštof Balaš

Dnes je pro mě velice důležitý den, který se vyvíjel do dnešních událostí během posledních několika týdnů. Hodně přemýšlím, nad vším.. Po celých 21 let se snažím najít sám sebe. Četl jsem knihy o esoterice ( požehnaně), snažil jsem se následovat určitou ideologii, systém, přesvědčení ( metalista, fotbalista, vegan, vegetarián, paleo, říkat si 300x denně, že se mám rád). Vždycky to nějakou chvíli fungovalo, ale pak mě to po určité době začalo štvát, něco dříve, něco později. Pořád jsem si říkal, že je někde chyba se mnou, ale kde? Jedno období jsem se dokonce říkal bát říkat svůj názor, později jsem se to naučil, ale jediný můj názor byl pravdivý.

Hrál jsem fotbal, cvičil kung-fu, zvedal a házel s kettlebells, pak se uvrhl do “pohybu”. Zkoušel jsem a pořád zkouším, dne 5.8. 2016, poté, co jsem byl přes rok veganem jsem si dal steak a cítím se skvěle. Vnitřní potřeba mě přepadávala poslední dny, předtím jsem chuť na maso opravdu neměl. Co asi jediné mi chybělo, byl croissant.

croissant

Než se někdo z Vás začne do mě pouštět, přesvědčovat, říkat, co to je, haha, to už jsme viděli apod., rád bych, aby jste si přečetli toto.

Každý z nás je jedinečný, bez vyjímky, každý máme svou vlastní cestu ( tím myslím opravdu každý), ano, každý máme nějaké věci společné a jiné ne, to je v pořádku. Proč jsem si dal ten steak? Cítil jsem, že si ho mám dát, intuice, vnitřní hlas, moje tělo, ať to nazveme jakkoli. Všechno mi to říkalo, těžko se to popisuje, vlastně se to ani popsat nedá, musí se to zažít. Našimi symboly to moc nejde.

Nyní už začínám chápat proč.. všechno to jde ze mě, veškeré události, které jsem popsal k tomu vedly, nevím jak, proč atd., ale vím, že by to tak mělo být.Taky se cítím poslední dobou hodně sám a trávím tak svůj čas. Vím, že to zní filosoficky, ale věřím, že pochopíte podstatu. Rád bych proto apeloval, abyste každou tatranku, dogma, studii, jídlo, stojku, selfie, názor apod. nebrali, že to tak doopravdy je.

Pochybovat je moudré.

Neškatulkujme, jen protože tradice, babička říkala, přítel nebo učitel. Hledejme uvnitř, ale nezapomínejme na racionalitu. Ostatně i já sám jsem dost často skeptický ohledně věcí, co dělám, pohyb, škola, rozhodnutí. Ale tak nějak vím, že se chci hýbat a věnovat se tomu..

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří mi neustále stojí po boku, moje rodina, především moje nejlepší maminka Yvona Balašová, můj učitel a blízký přítel Petr Růžička, věřím, že jsme na začátku, Jitka Jurdinová, která mi ukazuje sebe sama a opravdoví přátelé jako Vojta Badalec a Mínka Marhoulouvá.

Doporučuji přečíst knihu Musela jsem zemřít od Anity Moorjani, tato kniha vám změní život ( smích a vtip).. třeba Vám opravdu pomůže. Děkuju.