Mám někdy pocit, že mít vlastnosti jako Sisyfos je základní předpoklad úspěchu.

Už po několikáte trénuju stojku, tenhle projekt se mi nedaří dokončit. Naučíte se určitou věc, dosáhnete určité úrovně a pak se něco stane. Vylížete se ze zranění, začnete znovu. Vylezete na určitou úroveň, jste tam kde před tím a lup – stane se něco jiného – a znovu. A zase začnete ten kámen valit do kopce. Sisyfos byl podle všeho inteligentní člověk, možná až moc a bohové ho potom potrestali – musel dělat pořád to samé, do konce věků. Vykutálet velký balvan na kopec a pak bohové zajistí, že pokaždé spadne zase zpět. Tak Sisyfos nakluše dolů, začne ho kutálet zpět nahoru. A lup – znovu a znovu a znovu…

Když takhle po několikáté něco trénujete, nacvičujete a osud vám podivně nepřeje, napadají vás různé věci.

Buď to prostě nemáte dělat. Nebo je to zkouška – jak moc to vlastně člověk chce.

Ať je to tak jako tak – pokud to podruhé nezačnete trénovat znovu, popř. potřetí, počtvrté… Pokud to znovu a znovu nezačnete opakovat – tak ani nezačínejte.

A to ani poprvé.