Moje bosonohá cesta začala narozením, vtip… Je ovšem pravda, že už jako malý jsem nesnášel ponožky a cokoliv na noze a první věc co jsem jako dítě dělal, když jsme přišli někde na návštěvu, že jsem si sundal štrample, později ponožky a doma jsem chodil boso. Před 9 lety, kdy jsem si pořídil první five fingers model clasic se to rozjelo trochu víc. První rok jsem s nimi chodil celé léto, další už i jaro a podzim a nakonec celoročně. Asi bych s nimi chodil do teď, nebýt jediného a zásadního problému, že promokají. V té době ještě plně nepromokavý model nebyl, takže jsem nevěděl jak to vyřešit.

Nebýt této Duše K

(od 1:28:40)

kde Jarda Dušek vytáhl muže z davu, který říkal, že chodí celoročně bos všude. Viděl jsem to počátkem ledna 2012 a druhý den jsem začal chodit bosky a nepřestal. Na tuhle Duši K pak navazuje další, věnována jen chůzi na boso, kde jsou pěkně vysvětlené co a jak a i osobní zkušenosti jak pozitivní, tak negativní. Vyzdvihl bych jednu zajímavost o které se moc v souvislosti z bosochůzí nemluví a to je v 42:10

Stejně se o tom mluví i tady 46:40

Pravda, lidé zpočátku trochu nechápou, po pár letech spíš nechápu já, proč se na mě divně divají, když jdu bosky sněhem, než mi to dojde. Už nad tím nepřemýšlím, prostě jdu, pokud se cítím a pokud mám alespoň malou naději, že to dám, pokud se necítím, nebo pokud vím, že je to nad mé síly, beru boty.

Nejsem žádný super otužilec, ani neumím chodit kilometry v -20. Každé tělo a hlavně mysl, má mantinely jinde. Budu psát o těch svých, takže to neberte jinak, než mou vlastní 4,5 letou zkušenost. Určitě se najdou tací, kteří běhají sprinty bosky po skle v -50 a dělají 100km za den z 50kg batohem v horách, pokud ano, klidně napište, rád se poučím, protože pořád je co objevovat.

Začnu pozitivně

Doporučil bych chůzi bosky všem, alespoň jednou denně se postavit na trávu, na holou zem, projít se v ranní rose. Pokud jsme se vyvinuli na zemi, tak je celkem pravděpodobné, že bychom s ní měli být alespoň trochu v kontaktu. Tělo má elektrický náboj, odpor, to se ví a je vhodné se uzemnit, nejen psychicky, ale i fyzicky a přes izolant, který si většina lidí málokdy sundá, to jde těžko.

Mám takovou vlastní teorii, možná mylnou, že kdyby všichni lidé chodili bosky, nebyl by na ulicích a v přírodě takový bordel, jenom blbec by plival na zem a nechával tam nedopalky, žvýkačky, odpadky, když by tam pak měl jít.

Většina lidí ví, že když budete chodit bosky, budete zapojovat všechny ty malé svaly na nohou a v noze je třetina kostí v těle. Zlepší se klenba, noha se přizpůsobuje povrchům, budete tu zem uchopovat, hlavně v terénu v lese, po horách. O tom už se popsalo spousta knih a je i hodně informací na internetu.

Nesmrdí vám nohy, nejsou v ničem napěchované, takže je to logické. Žádné plísně apod.

Je úplně super jít ráno po ulici a vnímat ty velké rozdíly teplot, kde už svítí slunce a kde ne.

Taky je super, že v těchto deštivých dnech, nebo když taje sníh, tak nejen nemusíte nic obcházet a ničemu se vyhýbat, tak navíc jako bonus, budete mít nohu pěkně čistou 🙂

Nerozhází vás změny teplot, vydržíte mnohem víc, jak fyzicky tak psychicky.

Neřešíte boty ponožky, prostě jdete. Boty jsem si nekoupil přes 5 let žádné a ponožky klasické mám jedny, k obleku a pár teplých na lyžování a bruslení.

Je to skvělý trénink přítomného okamžiku, většinou vždycky když mi přijde myšlenka typu, “he jak už to dávám” a začnu se jí zabývat, tak se někde kopnu 🙂 Takže piluje to soustředěnost.

Negativa

Roztáhne se vám špička což je dobře, jenže v botech, kde se špička zužuje se vám bude blbě chodit, nebo je rovnou vyhodíte, takže pokud už nemáte nějakou barefoot obuv, nejpíš vyměníte obutí, což se trošku prodraží.

Když není mokro, nebo sníh, budete mít nohu špinavou, vždycky. Takže první cesta je do koupelny a vydrhnout nohy, ano kartáč a drhnout, jen tak vodou se noha nevyčistí úplně. Jasně peřina to vytáhne, jak se říká, takže nemusíte ☺

I když prší a máte nohy čisté, tak stejně máte na nohou nalepené malé kamínky a nečistoty, které když vám noha uschne, opadají a máte doma bordel. Můžete si třít nohy o rohožku, ale pokud nemáte dokonale plochou nohu, tak to nepomůže, možná, kdyby jste si jí do něčeho utřeli, ale to nedělám. Takže častěji vysávám, nemám doma koberce a ty malinké nečistoty jdou hned vidět.

Když jsou v létě velké horka řadu dní po sobě a ulice jsou rozpálené, stává se, že asfalt a chodníky jsou tak horké, že se po tom nedá chodit, jen běhat, nebo chodíte po druhé straně silnice, kde je, pokud není poledne, stín. Třeba letos jsem to nezažil, ale pamatuju si jedno léto v Budapešti, kde to bylo psycho.

Když je zima noha promrzne, překvapivé ☺, a pomalu ztrácíte cit a riziko zranění se zvětšuje.

Cesta, která je v létě na pohodu, je v zimě najednou jak pokrytá žiletkami.

Když napadne sníh je to v pohodě, akorát noha promrzá ještě rychleji.

Když je sníh hluboký, boříte se do něj a padá vám na nárt, kde jsou žíly na povrchu, tak se výdrž zkracuje geometrickou řadou, po sněhu v rozumném mínusu tak do -5 ujdu pár kilometrů, ve sněhu kde se bořím to je tak 100 metrů a mám pocit, že umřu 🙂

Když jdete z prudkého kopce plných ostrých kamenů, nemůžete prostě jen tak šlápnout dolů, ale děláte takový poloviční sissy dřep přes jednu nohu, abyste druhou nohu mohli přiložit jemně a bezpečně, tohle je možná výhoda, ale víc to vyčerpává.

Chůze boso je a vždycky bude víc vysilující, protože aktivně zapojujete víc svalů, které v botě třeba nemusíte.

Pár konkrétních zkušeností, mých limitů a obvyklých otázek od lidí:

  • většina lidí se mě ptá, že jestli už mám hroší kůži, že už musím chodit všude možně úplně v pohodě. Není to tak, kůže je hrubší, ale pořád pružná měkká, přece jenom se tím chozením obrušuje.
  • sůl v zimě, vůbec o tom nevíte, pokud nemáte nějaký úraz, ale zatím jsem sůl v zimě nepocítil.
  • šlápl jsi do hovna? Ne a doufám, že to tak zůstane. (pozn. minulý týden premiéra, schované pod spadaným listím, záludné)
  • kdysi jsem se snažil za každou cenu to vydržet a zůstat bosky, asi potřeba něco někomu dokazovat, možná sobě. Dneska když je mi zima, nebo se necítím, tak se oboju, ale není to často. Někdy ani nezáleží na teplotě, stačí když je pár stupnů nad nulou, je deštivo, velká vlhkost, málo se vyspíte, fouká a je to nanic. Jindy je pár stupnů pod nulou, sníh, slunce a to se jde jedna báseň.
  • paradoxně mi spíš vadí, kdybych měl mít ruce venku, než bosé nohy. Často i v zimě chodím jen v mikině a ruce v kapsách, to na ty pochůzky po městě v pohodě stačí.
  • na některé sporty je „lepší“ mít boty, třeba jsem chodil hrát badminton a pokud chcete dělat ty prudké zástavení a výpady tam a zpátky, tak to bez bot a bez toho aby jste si strhli kůži jde těžko, jde to, jen musíte trochu ubrat plyn, případně být jemnější.
  • před 2 lety jsem rekonstruoval byt, zůstali jen obvodové zdi, všechno jsem absolvoval bosky, pohyb a práce v suti, odvoz na skládky apod.
  • pracuju v kanceláři, u kompu, kde mi bosou chůzi tolerují, takže ani v práci boty nosit nemusím. Do práce to mám něco přes kilometr, takže takový dobrý trénink v zimních měsících. Párkrát jsem šel, když bylo přes -10 a to je už pro mě moc, pekelné soustředění, noha je za chvilku zmrzlá, ale dá se to zvládnout, rozhodně si to neužíváte, teda krom toho pocitu, když přijdete do tepla, to jo ☺
  • vždycky když je mi zima na nohy sednu si na turka, schovám nohy pod stehna a ohřívám se.
  • moje bosochůze v zimě funguje na principu sauny, dlouho v teple, krátce venku.
  • sem tam mi praskne kůže na noze, jen na palci, na prvním kloubu palce a v ohbí palce a někdy malíčku, nevím proč, jestli to je suchou kůží, velkou změnou teplot, moc namáhaným místem, nevím. Většinou to neřeším, prostě jdu dál.
  • jednou jsem ve tři ráno při běhu pražskými ulicemi v šíleném lijáku šlápl na nějaký střep, taková jehlička, vyndal jsem ho a druhý den jsem nenašel ani tu dírku. Taky častá otázka a co střepy? Co s nima? Prostě jdete, pokud to není vyloženě jehla viz. výše nestane se nic, když na to šlápnu, pokud udělám skluz, tak se samozřejmě pořežu.
  • nejvíc nesnáším ty pororošty a nejvíc miluju pohyb v lese a po horách, to si užívám.
  • byl jsem bosky kamarádovi jako svědek na svatbě v kostele, na koncertech v rudolfinu, českém domě a jiných zařízeních. Pár krát se mi stalo, že mi někde říkali, že bez bot tam nemůžu v rámci bezpečnosti. Spíš je to jejich ochrana, proti případným žalobám, kdyby se něco stalo. Jen jednou na totálním konci světa v Mlázovech, kde žije tak 50 obyvatel, když jsem chtěl jít večer za kamarády do hospody, mě majitel místní hospody nepustil dál, že to tady není zvykem, kokot.
  • několikrát jsem byl na Colours of Ostrava, letos naposledy a bylo to letos už na pohodu, pohyb po té strusce. První rok co jsem byl 4 dny, byl podobný jako první návštěva ferrat, plosky nohou jsou víc a víc unavené a přecitlivělé.
  • jindy jsem se rozhodl přejít Beskydy trasou B7, tak jsem si naložil bágl a šel jsem. Při sestupech jsem si udělal pod prvními kůstkami prstů na jedné noze mozol velikosti fidorky, který mi ale nijak nevadil, ale to neustále aktivní zapojování prstů, při sestupech s báglem na zádech způsobilo to, že jsem to na Lysé po téměř 40km musel vzdát, protože mi napuchli ty první prsty kloubů na noze tak, že už to dál bosky prostě nešlo. Obul jsem si prsťáky a horko těžko došel do Ostravice na bus.
  • byl jsem 2x na týden lozit po feratách v dolomitech, letos po druhé. Celkem se to dá, ale musíte se pořád maximálně soustředit, jedna nepozornost a máte odřeninu. Letos 3 malé odřeniny, nic velkého. Když jsem tam byl před 3 lety po prvé, tak po prvním dni jsem neuměl ani chodit, jak jsem měl přecitlivělou kůži na chodidlech. Letos jsem v dolomitech použil prsťáky 2x. Jednou při seběhu v lijáku a po druhé taky při sestupu, když jsem potřeboval běžet. Bosky musíte vychytávat každý krok. V botech neřešíte skoro nic, teda alespoň já mám takový pocit, když si obleču prsťáky, to skáčete po kamenech jedna radost. Všem minimalistickým botám s podrážkou 3mm, kdy to „cítíte“ skoro jako na boso, bych vzkázal, zkuste sex s kondomem o tloušťce stěny 3mm a řekněte mi, jaké to bylo.
  • jednou, někdy v únoru to bylo, jsme byli běhat s kamarádem v lese, už nebylo moc sněhu, běželi jsme nějakých 7km, z toho 1km bylo po sněhu, říkal jsem si, jak už jsem v pohodě, jak to dávám, psychicky jsem na tom byl skvěle, noha samozřejmě byla už necitlivější. Po návratu domů, jsem si šel hned lehnout a spal pár hodin a po vzbuzení jsem objevil na chodidlech obří černé puchýře, asi nějaké omrzliny, ale nic vážného, chodil jsem dál, noha se opravila.

Chůze boso by měla být pro nás přirozená, jenže jako spousta jiných věcí není. Takže myšlenka typu začnu chodit bosky a bude ze mě budha je super, ale bez toho soustředění a zkoumání a opravování, si možná můžete problémy prohloubit. Petr na toto téma už napsal řádu článků.