Spánek III – Na čem spát

28. 2. 2015
Petr Růžička

Na čem spát, na jakém povrchu? Jak spát v jaké pozici? Dneska se tomu jukneme na tesák.

V prvním díle o spánku jsem psal o tom, proč je vůbec spánek důležitý, proč vlastně spát. Druhý díl pojednával o prostředí, kde spát a za jakých podmínek. A teď se podíváme na to, na čem spát a jak.

Když po celém namáhavém dni, plném pohybu a fyzické aktivity (nebo ne?) složíme tělo do postele, chceme si hlavně odpočinout. Zregenerovat tělo i mysl a probudit se čerstvý a silný a připravený na další den plný lovení mamutů. To je jeden z hlavních cílů a tomu by se mělo podřídit všechno ostatní. Nicméně řekněme si na rovinu – pokud si odpočinete pouze na high-tech madraci složené z 8 vrstev, která má speciální zóny na kotníky a páteř a hlavu a zápěstí a pak se musíte vypodložit pěti polštáři – tak něco není úplně v pořádku.

Tak nejdřív postel

Většinu naší existence (myslím evoluční existence jako druhu) jsme spali někde stočení do klubíčka na zemi nebo v korunách stromu v duchu jsme doufali, že nás nic nesežere. Mohli jsme doufat v nějakou příjemnou podestýlku pod tělo (matrace v dalším odstavci) v sucho, ale jinak to bylo často na zemi, na tvrdé zemi, která nijak moc netopila.

Jak se z toho vstávalo? Inu člověk se překulil a buď z kleku nebo dřepu se zvednul. Dnes máme postele pěkně vyvýšené, abychom spustili nohy do pečlivě připravených bačkůrek a nemuseli se tak moc namáhat. A tím se elegantně vyhneme tomu, dělat dřep hned po ránu. A kdo četl Židli chudého muže, tak chápe, že dřep je naopak moc fajn.

Výška postele určitě hrála svojí úlohu v tom, abychom se dostali dál od chladu, dál od myší a podobné havěti, prostě dál od nebezpečí.

A pro spoustu lidí naší populace by bylo dnes nemyslitelné spát na zemi, resp. blízko podlaze. Ale už by to nebylo kvůli těm myším, ale kvůli tomu, že by se už od rána nezvedli a začatek svého dne by trávili plazením po koberci.

Co se postele jako takové týká – nepřijde mi nějak ideální mít postel z kovu. Máme kolem sebe spoustu dalších drátů, ve zdech a na podlahách, a na rozdíl od našich předků je dnes náš vzduch vcelku hodně používané médium. Mobilní a televizní signály, WiFi, možná soused amatérský radiolog nebo počítač za stěnou. A ta kovová konstrukce je fajn anténa, ten signál to může potencionálně zesilovat a přesměrovávat a tak. Více se o tom rozepíšu níže.

A teď matrace

Připomeňme si ješte jednou premisu spánku – odpočinek. Nicméně jsem si jistý, že lidské tělo neprošlo tak fantastickou evolucí (a stále neprochází), aby si dokázalo odpočinout pouze na několika-vrstvých, několika-zónových super matracích z neuvěřitelně pokročilých a často syntetických materiálů.

Tělo, když si lehne na spací povrch a začne usínat, by mělo začít povolovat. Uvolňovat se. “Vpíjet” se do podložky. Do měkkého povrchu se tělo “propadne”, matrace (nebo něco podobného) mu uhne a vytvaruje se podle těla. Ať už je ten tvar jakýkoliv. Podepře ho – matrace vytvoří ladné křivky kolem bederní páteře, hezky podrží hlavu a krční páteř a vůbec to všechno. Uhne kde je potřeba a udělá tvar podle našeho těla.

A tělo může odpočívat – něco ho podpořilo, vytvarovalo se podle něho, vypodložilo ho to.

Nicméně se nějak nemohu zbavit dojmu, že naše tělo bylo vytvořené na jiný povrch, možná mnohem tvrdší. Možná měkčí. Obojí? Myslím, že bychom měli mít schopnost si odpočinout na víceméně čemkoliv. Problém nastane, když naše přesezené, ztuhlé tělo plné disbalancí (kdo nemá disbalanci, ať hodí kamenem 🙂 nedokáže povolit. Přizpůsobit se.

A potom máte tvrdší matraci a vaše tělo odmítá povolit, uvolnit se a odpočinout si. Bederní páteř zaťatá, hrudní páteř zatuhlá a ve flexi a už si musíme dát pod hlavu polštář, jinak nás takový jednoduchý akt jako je “leh na zádech a výdrž” začne bolet.

A tak se vypodložíme polštářem pod hlavu, a malou deku pod bedra a taky pod kolena, abychom mohli odpočívat. Nebo si koupíme matraci, co bude dostatečně měkká, aby se vytvarovala podle našeho těla a ono vlastně nemuselo (tolik) povolit.

Nechci vám radit ve výběru postele, jenom se zamyslete nad tím, kde dokážete odpočívat. Všude? Nebo doma na svojí posteli? Tak na dovolené hodně štěstí :). Tělo by se mělo uvolnit a spočinout. Kdekoliv. Na čemkoliv. Pokud to neumí, tak ho to musíte naučit – uvolnit, povolit, odemknout…

Co se materiálů týká – asi neuděláme chybu, pokud budeme spát na přírodním materiálu. Přece jenom přiroda je naše matka a naše maminka ví, co je pro nás dobré.

A já sice chápu, že kov je vlastně taky přírodní, ale matraci s pružinkama bych si nezvolil. Platí to samé co pro postel – kov bude působit jako anténa, potenciolnální zesilovač a může vám vytvářet různá ohniska v různých místech.

pruzina-v-madraci

V západních státech je vyšší výskyt rakoviny prsu a to konkrétně na levé straně těla. Člověk v průměru víc spí na pravé straně těla (v průměru, není to pravidlo), protože srdce je víc nalevo a máme tendenci ho nestlačovat, takže se přetočíme na pravou stranu. Pokud pod sebou máte pružinkovou matraci, tak ty pružinky jsou malé antény a jejich ohnisko může být několik desítek centimetrů nad povrchem matrace. Takže pravé prso je v pohodě, levá strana je víc vystavená. A pokud máme rádia a televize a mobily a všechno – tak všechny ty signály mohou být zesilovány a směrovány…do vás.

Schválně píšu, že mohou, protože nejsem ani vědec, ani jsem to neměřil, ale četl jsem o tom a dává mi to celkem dost smysl. Najdete dost článků, které tohle podporují (tady, tady a tady třeba).

Na jinou notičku – nahoře jsem psal o přírodních materiálech na matraci – pokud je vaše matrace různě plastová z nějaké pěny a jsou tam různá lepidla a tak – trávíte v posteli dost času. Dost. Pokud je vaše postel “chemická”, tak to dýcháte, doslova se v tom válíte celou noc. A určitě vás to nějak ovlivní, stejně jako ty pružiny.

Dýchání ve spánku

Teď jedna taková moje teorie, s nikým jsem to nikdy nekonzultoval, ale přijde mi to zajímavé – když ležíte na tvrdém povrchu a dýcháte, tak se vlastně hýbete. Protože se nadechujete do plic, zvětšuje se vám objem hrudníku a dutiny břišní. Ale dech se neprojevuje (doufáme), jenom vepředu, ale i vzadu. I zadní část hrudníku se pohybuje, nebo ne? A ať ležíte na briše nebo na zádech, tak se malinko “odrážíte” od povrchu, ten dech vás nazvedne. Pokud ležíte na briše, tak je to možná znatelnější. Schválně si to zkuste.

trava-ve-vetru

A ten pohyb je takový plynulý, logicky, nádech a výdech a přelévá se to jak vlny. Jak vítr. Je to pomalé, rytmické, citlivé. A hezky vám to hýbe páteří. “Vlní” to s ní – jemně, plynule. Taková masáž – dekomprese páteře, uvolnění, ať se obratle po celém dni od sebe odlepí, ploténky se nacucají a získají zpět svojí pružnost. Celou noc vám někdo (váš) dech, hezky pomalu hýbe páteří.

Ale co když máte hodně měkkou matraci? Tak část toho pohybu “půjde” do toho podkladu ne? Takže méně masáže páteře. Méně odpočinku pro záda.

Jenom taková myšlenka, třeba na tom nic není, ale přijde mi to fajn 🙂

A na čem spím já?

Moje matrace je dneska přírodní futon (koupili jsme jí tady a ne, nemám z toho žádný podíl :), postel máme dřevěnou od truhláře.

A jak tak na to koukám, v jaké pozici spát a proč si necháme na příště. Dobrou noc.