Jednou z nejdůležitějších věcí, která mi prospěla pro můj postup v meditaci, bylo naučit se správně sedět. Je extrémně důležité si sednout tak, aby vám to nevadilo (což, jak se brzo ukáže, není zas tak snadné). Aby tělo nepřekáželo a vy jste se mohli věnovat něčemu jinému než pořád myslet na to, že vás něco při meditaci bolí nebo že je to nepohodlné.

A ne, sezení není nové kouření. Sedět dlouho a v klidu mě osobně obrovsky prospělo a budu v tom určitě pokračovat. Není to totiž úplně fakt, že sedíte každý den a hodně. Jde o to, že sedíte blbě - sezení může být velice prospěšné, ba léčivé. Dneska se tedy nebudeme bavit o tom, proč meditovat a kam zaměřit mysl, na co se soustředit nebo na co nemyslet. Budeme se bavit o fyzické pozici, jaký tvar zaujmout. Jde o zdánlivě jednoduchou věc - jak při meditaci sedět.

Dva důležité body pro sezení v meditaci

Pokud bych měl zdůraznit nejdůležitější body pro sezení v meditaci (a možná nejen tam) jsou to

1. mít rovnou páteř a to kolmo k zemi
2. o nic se neopírat

Rád bych podotknul, že obě podmínky lze splnit i ve stoje. Nicméně stát je o něco namáhavější a já osobně, ač jsem nastál hodiny, jsem nikdy nezažil to, co v sedě. Nejsem při stání tak citlivý a nedokážu se, zatím, tak dobře uvolnit a vnímat, co se děje. Stoj je pro moje tělo mnohem obtížnější pozice, Ido by nejspíš řekl :"...you are weak my friend..."(Jsi prostě slabý kamaráde).

Jde určitě meditovat i v jiných pozicích, stejně jako je mnoho postupů k meditaci, dá se jistě dá meditovat vleže, opřený o stěnu nebo když sedíte pohodlně v křesle. Ale benefity a výhody, které jsem z meditace získal já, nebudou ty samé. Prostě to nebude, nemůže, fungovat stejně.

Pojďme se teď podívat na to sezení, na oba body.

Rovná, k zemi kolmá páteř

Pokud máte mít páteř kolmo k zemi, tak nemůžete ležet. Tak a tím jsme vyloučili leh na zemi, hotovo, tečka. Proč chci při meditaci sedět a ne ležet? Tak viděli jste někdy jogína, co dosáhnul osvícení a ležel u toho? Ne, všechny ty impresivní obrázky s kobrami, obrázky čaker a světélky kolem zobrazují muže či ženu, co sedí v lotosu. Sedí, neleží. A podotýkám, ta postava není nikdy opřená.

A teď trochu vážně - když si člověk lehne, má tendenci usnout. Naopak v sedě je to obtížnější. Ne nemožné, ale obtížnější.

Gravitace působí úplně jinak, o tom více níže ve článku.

Ideálně budete sedět tak, že obě sedací kosti se opřou o zem, "cvaknou" na správná místa a budou vašemu tělu oporou. Páteř “posadíte” na sedací kosti a je to - sedíte.

O nic se neopírat

Proč tahle strašlivá podmínka? Proč si nemůžete ulevit od bolestí zad, kolen, kyčlí nebo ramen a opřít se? Proč páteř musí být kolmo k zemi a musí být uvolněná? Proč? Protože je to důležité.

Protože když se to naučíte, a znovu podotýkám, je potřeba se to naučit, ne to zkusit, zavrhnout a jít hrát na Playstation, tak vám to hodně prospěje. Je dost možné, že vás díky tomu přestanou, alespoň trochu, bolet ta záda, kolena, kyčle nebo ramena.

Co když to nejde?

Dodnes si pamatuji, jak se Ida na mém prvním [/blog/ido-portal-movement-camp-2013/](Movement Campu v Singapuru) někdo ptal na jedno dost pokročilé akrobatické téma. Ido ho zavolal na pódium a řekl mu, ať si sedne na zem, dá nohy před sebe a zůstane sedět. Tak chlapík si sednul na zem a Ido se jal vysvětlovat. Mluvil asi 3 minuty a bylo vidět, že ten chlapík na zemi v sedě je čím dál tím víc v nepohodě. Za 10 minut mu to dělalo seriózní problém. Nedokázal sedět na zemi a všem tak nějak došlo, že to možná pokročilé akrobatické téma není zatím pro něj. Když nedokáže sedět.

Pokud učíte nějakou pohybovou disciplínu či sport - tak očekávám, že umíte sedět. Pokud učíte jógu - tak už vůbec nepochybuji, že sedět umíte, protože co to vlastně jinak děláte? Původní jóga byla, podle mého názoru hlavně o tom sezení. A pokud tam bylo fyzické cvičení, tak vedlo víceméně k tomu, aby tělo nebolelo a neotravovalo, když se zase bude sedět, meditovat a dosahovat jiných úrovní. Pokud se u někoho učíte, ať vás sedět naučí, nástrojů máme dost a dost. Nicméně se připravte na to, že to bude možná trochu nepříjemné.

Jestliže neumíte dlouho sedět bez pohybu - nejvyšší čas začít. Je to důležitá dovednost.

Použijte různé pomůcky, polštářky, vypodložte si co potřebujete, aby vám to bylo pohodlné. Důležitý bod - bedra výš než kolena. Jinak budete sedět s ohnutou páteří a to nepůjde.

Páteř je jako kmen

To, co se snažíme naučit, je sed, pozice, kdy se budete moci uvolnit. Ale ne vleže. Je třeba si uvědomit, že jedna z našich velice důležitých Životních rolí je vzdorovat gravitaci - ta síla je tady pořád, všude a nedá se jí utéct. Ať běžíte, hrajete tenis, nebo sedíte v kině - gravitace je tu neustále.

Vyplatí se jí věnovat pozornost a naučit se s ní pracovat(v naší pohybové praxi a výuce věnujeme gravitaci velkou, velkou pozornost).

Představte si páteř jako kmen stromu - pružný a ohebný, schopný pohybu do stran. Žádný dub, spíš bambus.

Téměř každý strom chce růst rovně. To je totiž pozice, kdy vynakládá minimum prostředků na boj s gravitací. Protože když se ohne, ať už z jakéhokoliv důvodu, tak ho ta mocná síla začne tahat k zemi víc a víc. Někde vznikne ohyb a ten bude slabým místem stromu. Pak přijde sníh, strom se zatíží ještě víc a v místě ohybu praskne. A potom je to možná otazka času, než strom zemře.

Takže strom chce růst rovně - stejně tak my budeme chtít sedět rovně. Mít páteř jako kmen stromu. Ne strnule, ne pevně, ale naopak uvolněně, mít obratle měkké a přirozeně naskládané na sobě. Nechceme vynakládat na tu pozici sílu, nebojovat s gravitací - jenom se jí přizpůsobit. Nechcem zatnout "core", ať uź je to pro vás cokoliv, nechceme zatínat víceméně nic. Chceme, aby "to" drželo samo.

V sedě nebo ve stoje se můžete předklonit, uklonit nebo zaklonit - ale nevydržíte tak dlouho, jako když budete rovní (mimochodem, je to úplně to samé, proč ve stojce chcete být rovní). Pokud se předkloníte, gravitace vás bude neúprosně tahat k zemi a začnou vás bolet svaly na zadní části těla. Zakloníte se, taky vydržíte - ale začnou vás bolet svaly vepředu, protože budou makat a postupně tu zátež nezvládnou.

Chcete si sednout, opřít se o sedací kosti a páteř “posadit” na zem. Posadit jí tak dobře, že bude pěkně gravitaci odolávat. A pak postupně na ten dokonalý “kmen” zavěsíte zbytek těla - kosti, maso, orgány, všechno se povolí, uvolní, změkne, klesne. Spočine. Potom to může držet dlouho, hodně dlouho. Náš systém je dobře samonosný, jenom musíte najít tu správnou pozici. Resp. on není samonosný, není to most, ten tvar a schopnost sedět - ta pochází odjinud. O tom ale možná jindy.

Právě to spočinutí, uvolnění všeho, co není potřeba, se nestane, když se opřete o opěradlo. Páteř nebude rovně a nedonutí vás to, naučit se tu správnou pozici. Nenaučí vás to spočinout. A pokud si lehnete - asi se shodneme na tom, že tam gravitace bude fungovat úplně jinak, než když je páteř kolmo k zemi.

Ve stoje to bude fungovat stejně - chcete najít pozici, která vyžaduje minimum energie. Bez předklonu, záklonu, víceméně budete stát rovně. Čím víc budete stát, tím víc vás gravitace začne rovnat - neúprosně, ale časem vás to srovná a povolí. Ale nemusí to být úplně příjemný proces.

Poznámka k vlastnostem páteře

Jedna poznámka - páteř není tyč. Měla by mít velkou schopnost pohybu, rotace, úkonů a záklonů atp. A ani při meditaci v sedě nemohou být svaly ztuhlé, naopak. Chceme mít měkkou, uvolněnou kvalitu, páteř schopnou pohybu. Jednak to s napětím dlouho nevydržíte, protože to začne bolet, jednak to nebude mít ten samý efekt. Takže uvolnit - ne ochabnout a roztéct se na podlahu, uvolnit. Dokázat změknout.

Možnosti sezení

Tak jak tedy sedět? Níže je pár pozic, které jsem vyzkoušel, ale teď sedím v jedné pozici a to v té poslední.

Klek

Nemusíte sedět v lotosu, já jsem dost dlouho klečel v seiza, japonském sedu. Klečíte na patách, nohy složené pod sebou. Pak jsme jednou s Idem seděli v meditaci asi hodinu a já potom 10 minut čekal, než mi nohy zase začaly fungovat. Ale na kratší dobu nebo pokud si zvyknete je klek dobrou alternativou. Alternativně si můžete sednout na polštářek nebo něco, dát si ho pod zadek, takže ten tlak a komprese na spodní končetiny nebude tak silná.

Straddle

Nějakou dobu jsem seděl s roztaženýma nohama. Páteř je rovná? Jo. Sedím na sedacích kostech? Jo. Neopírám se? Ano, splněno. Nicméně k tomu potřebujete slušnou mobilitu a určitě je ale možné, že dobrý sed bude časem lepší.

Sed na židli

Můžete sedět na židli, nohy na zemi, tělo kolmo k zemi. Bez opory, ruce na stehnech. Je to dobrá pozice, zvlášť pokud máte problémy se zády nebo koleny.

Sed

Zkoušel jsem všechny různé možnosti, jak se v sedu poskládat, ale postupně jsem zakotvil u sedu, který používám dodnes. Sedím na polštáři, nohy mám složené před sebou. Dokážu si sednout do lotusu, ale není mi to moc příjemné a dlouhodobě se tam rozhodně uvolnit nedokážu. Jako polštářek používám takový ten velký "puk", naplněný pohankovýma slupkama.

Co s rukama?

Položte je tak, že budou ležet - na kolenou nebo v klíně. Nesmí být moc vepředu - to vás časem začne tahat a předklánět. Ani moc vzadu, aby vám to začalo zvedat ramena. Já je mám na kolenou dlaněmi dolů, někdy dlaněmi nahoru, ale pokaždé si dám záležet, abych věděl, že leží a odpočívají. Nic nikam nesmí tahat, tlačit atp. Zkuste si dát dlaně směrem dolu. A teď směrem nahoru. Pokud s meditací začínáte, je velká šance, že v tom neuvidíte žádný rozdíl. Což je super, vůbec to teď neřešte, nehledejte, jak složit prsty, jakou mudru (gesto) zaujmout. Jsem toho názoru, že na začátek je to úplně fuk. Můžete mít perfektní mudry, ale pokud nevydržíte sedět pár minut, tak je to víceméně jedno.

Přijde den, kdy se sednete a dáte ruce dlaněmi dolů. Po půl hodině je otočíte dlaněmi nahoru a ucítíte ten rozdíl. Ucítíte co se změnilo. A pak, po pár měsících zkusíte propojit jeden prst s druhým a znovu - poznáte rozdíl. Nebude to jenom prázdné gesto. Pochopíte, proč se to děje, protože už budete mít cit na to to cítit. Začnete chápat.

Ale to má dost času a ze začátku to nemá, opět můj skromný názor, význam.

Jak začít?

Naučte se sedět bez hnutí 10 minut. 10 minut bez jakéhokoliv pohybu - nic, nula, žádný pohyb. Začnou vás bolet bedra? Smůla, teď se pohnout nesmíte. Bolí vás nohy? Nedá se nic dělat, až za 10 minut. Hrozně vás bolí pod lopatkou, za krkem, chcete pohnout rukou, přiletěl komár… Ne, až za 10 minut. Schopnost udržet nějakou pozici bez pohybu je určitá známka kvality a sed není výjimkou. A nebojte, za těch pár minut se vám nic nestane, ačkoliv to bude nepříjemné a bolavé. Příště si dáte velký pozor, jak si sednout, jak se natvarovat, protože jestli ne - zase vás to dost vytrestá.

Mimochodem, když to zkusíte, začnete praktikovat a prodlužovat výdrž, časem pochopíte, jak sedět. Budete to chápat, bude to vaše dovednost a schopnost. Uvidíte to i všude kolem - všechny ty "meditující" fotky na Instagramu, kdy pochopíte, že takhle by to člověk nevydržel ani těch 10 minut, protože tvar těla by to neumožnil. Stačí se podívat a hle - jo aha, ta záda jsou trošku ve flexi, za pár minut by ho začala strašně bolet bedra. Nebo aha, ramena jsou vysoko, trapézové svaly zatnuté, to by taky nešlo vydržet... Mohou mít úsměv na tváři, dokonalý lotos, ruce složené před sebou do posvátného gesta anjali mudra - ale ten úsměv by za 5 minut zmizel, protože takhle se dlouho sedět nedá. Možná jenom pro ten Instagram, ale jinak je to prázdná fotka.

Mimochodem, vážně jsem řešil, jak vyfotit ty fotky, na kterých sedím a "jako" medituju. Protože když si nastavím telefon a uvelebím se, vyfotím to na samospoušť a včas zavřu oči - to ale přece nemedituju, to by byla lež. Pak mě napadlo udělat film a z toho následně screenshoty, ale zase filmovat, jak 30 minut sedím mi přišlo trochu ujetý. Takže jsem si teď jenom sednul, žádná meditace. Berte to jako "demo" :).

Takže 10 minut, v sedě, bez opory a bez pohybu. Připadá vám to jako dostatečná, hm, výzva? Ne v planku, ne ve visu na hrazdě. V sedě.

Je 10 minut moc? Tak začněte na 5 minutách. 5 minut, bez pohybu. 3...2...1...go.

…ale ono to bolí

Pokud vás něco bolí, pak mám ještě několik rad.

1. je potřeba se to naučit, takže na sebe buďte hodní a dejte si čas. Není to žádný hardcore výzva, naopak - buďte na sebe laskaví. Sed, jako ostatně všechno, je trénink. Začněte sedět 10 minut denně. Za relativně krátkou dobu zvládnete 10 minut ráno a 10 minut večer. Za další měsíc dejte 20 minut v kuse. A pak už je jenom kousek ke 30 minutám a 30 minut - to je dobrý začátek.
2. je možné, že vás ta lopatka nebo to místo za krkem vlastně bolí pořád, jenom tomu nevěnujete pozornost. Teď, jak dlouho sedíte, tak to jenom začínáte vnímat.
3. fakt, že to začínáte vnímat je vlastně velmi dobře. Protože to můžete začít řešit.
4. za 10 minut se vám nic nestane. I když vás bude brnět strašlivě noha, tak za 10 minut neupadne. Vydržte to, vemte si z toho ponaučení a příště si sedněte jinak.
5. na začátku je celkem jisté, že si sednete, budete sedět 3 minuty a začnou vás třeba tak bolet záda, že si budete muset sednout jinak. Tak si sednete jinak a za další dvě minuty začne bolet krk. A pak najdete lepší pozici a šup - začnou bolet kolena. No, je možné, že vás to bude bolet ještě dlouho…
6. …protože bolest je součást života, ať se nám to líbí nebo ne. Prostě pokaždé něco bolí a je něco nepohodlné a venku prší, nejsou ideální podmínky… To je život, nenechte se tím otrávit. Prostě to bolí.
7. ale naučíte se povolovat, uvolňovat, pouštět napětí. A napětí v těle - to není nic pěkného.

Mohu vás ubezpečit, že já jsem na začátku dost trpěl, jak mentálně, tak fyzicky. Ale přešlo to a dneska je sed v meditaci pro mě asi nejlepší pozicí, jak se uvolnit. Dneska tam totiž už dokážu spočinout. A to je to nejdůležitější.

Všechny články z této série

• Výlety do krajin vnitřního světa
• Proč meditovat
• Sezení není nové kouření (tento článek)
• ...protože já jsem to nebyl…
• A tím se možná dotknete nemrtelnosti