Proč meditovat?

8. 9. 2020
Petr Růžička
meditace | stillness | vnitřní praxe

Proč člověk začne meditovat?

Co nás vede k tomu, že si sedneme a začneme meditovat? Co způsobí, že po tom člověk začne toužit nebo ho napadne se o meditaci vůbec zajímat? Proč vlastně? Pokud čtete tyto řádky, asi máte svoje důvody a budu rád, když mi to vaše “proč” napíšete.

Můžete chtít poznání, možná je to něco, co se označuje jako osvícení. Možná hledáte klid a uvolnění, úlevu od stresu a třeba i od trápení, bolesti, těžkého života. Častým důvodem je koncentrace, odpočinek, získání energie.

Pravda je, že meditace vám změní život, ale musíte si to "odmakat", žádné zkratky nejsou. Někdy máte pocit, že zkratky existují, jenom aby se za pár měsíců či let ukázalo, že ne, fakt nejsou. Jen jste mezitím promrhali dost času a sledovali slepou cestu. Ale možná to mělo nějaký důvod, pak už budete vědět, že tudy ne. Zkušenost je nepřenositelná.

Meditace vám ukáže, kdo vlastně jste, co jste za člověka. Pokud si myslíte, že to víte - tak ne, nevíte, 99.99% naší populace nemá ani tušení, proč se chová určitým způsobem a co stojí za jejich osobností.

Napíšu svoje důvody, svoje proč a jak jsem k meditacím došel. Podotýkám, že to jsou "proč", nebudu psát, alespoň ne podrobně, co jsem vlastně časem dostal. Ono to, co chcete a to, čeho se vám dostane, mohou být velice rozdílné věci.

100% pohybu nebo 100% nepohybu

Jedním z prvotních důvodu u mě byl fakt, že “ne-pohyb” je protikladem k pohybu. Argument, že buď máme být 100% aktivní a nebo se na 100% přestat hýbat. Yin a yang, černá/bílá, noc/den, pohyb/nepohyb - klasika. Další myšlenkou, které mi zapadla do skládačky bylo, když jsem se dočetl v jedné chytré knize, že mysl se nedá přímo ovládnout. Ale dá se ovládnout tělo a skrze něj se dá následně ovládnout i ta mysl. S Idem jsme dělali, a pořád děláme, první poslední, abychom se s tělem naučili zacházet, takže možná to k tomu vedlo od začátku. Ale kdo ví.

Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, jak to bylo myšleno, ale dává to smysl - není to úplně o stojkách a akrobacii, i když i tohle určitý význam má. Tělo musí do jisté míry poslouchat mysl, ale když vás bolí bedra, tak se od myšlenek na bolest odpoutáte špatně a osvícení daleko...

No a pokud se pořád chcete hýbat a najednou se nesmíte ani pohnout (to jsou první instrukce, ale o tom později), tak je to dost výzva. Stejně tak, jak chcete ocenit pohyb, když se nikdy nedokážete zastavit? Když neznáte tu opačnou stranu mince?

Koncentrace

Další, s čím jsem se setkal bylo zvýšení produktivity (ať už čehokoliv). Zaměření mysli na jeden úkol a problém je spojené s dobrou koncentrací. Umět se koncentrovat, bez toho, že vám mysl neustále “odlétá” někam jinam, bez toho, že kontrolujete Facebook, email nebo zprávy, je určitě důležitá věc, ale dá se vycvičit i jinak. Možná jenom potřebujete disciplínu.

Nicméně koncentrace na určitou věc nebo fenomén je jednou z "bran", kterou je potřeba projít. Možná vás potom překvapí, kolik svých mentálních zdrojů člověk vyplýtvá na nesmysly. Kolik může uvolnit na něco jiného - ať už na práci, volný čas, rodinu, přátelé nebo vnímání něčeho jiného, svého těla, dechu nebo myšlenek. Nebo na čtení příspěvku na Facebooku - to už je na každém.

Za všechno může můj učitel

Jak jsem se zmínil v prvním díle série, teď mě k meditacím dovedl, stejně jako k mnoha dalším dovednostem, myšlenkám a úvahám, můj učitel Ido Portal. Tak nějak nás do toho všechny v mentorshipu postupně přinutil, i když to trvalo dlouho. Nehorázně dlouho... Specificky, a velmi rázně nám řekl, že do našeho tréninkovému programu to zahrnovat nebude, že tohle je něco jiného než pohyb, který nás učí a který my učíme dál. Nicméně je to důležité a musíme to dělat. Takže ok, přinutil jsem se.

Závislost na myšlení

Jedna z vět, kterou Ido prohlásil, jak je jeho zvykem, jen tak mimochodem, bylo :"...jste závislí na myšlenkách...". Nejenom, že pořád přemýšlíme, ale jsme na tom závislí. Potřebujeme myslet, analyzovat. Jsme závislí, je to naše droga - na konstantním přísunu informací z venkovních kanálů a následných procesech, jež se dějí v naší hlavě. O dopaminu a fungování dnešních moderních sociálních sítích, které přesně dávkují informace, aby vás udržely v té které aplikaci, si můžete přečíst jinde. Nicméně závislí na myšlenkách?

Dlouho jsem o tom přemýšlel. Hahaha… Já jsem ale ten první v řadě, kdo tu závislost na myšlení potvrdí. Jsem hodně analytický typ, všechno zvažuji z různých stran, převaluji si v hlavě slova a situace, přehrávám si dialogy, co se staly nebo stanou, vizualizuji si trénink a cvičení. Dlouho jsem usínal s tím, jak se dělá stojka, triangle nebo jak lépe zapojit svaly lopatky u shybu na jedné ruce - takže zastavit tenhle proud? Jde to vůbec? A proč bych to vlastně měl zastavovat?

Žijeme v brutálně hyperaktivní době, aplikace na mobilu přepínáme rychlostí blesku a to, co to dělá s naším mozkem není nic pěkného. Takže zastavit? Zpomalit? To jako dělat méně? Jako přemýšlet méně? Jo.

Ono vám to, dlouhodobě umožní možná dělat více, jenom si to teď možná nedokážete představit.

Něco potřebujete zastavit…

Na jedné naší lekci se mě zeptala studentka, že pokaždé, když zavře oči, lítají ji v hlavě myšlenky a nedokáže je zastavit, ani se na nic soustředit, pořád se tam něco děje, no je to Petře normální? Ano, je to hodně normální, spíše je dnes nenormální, pokud dokážete ten proud pozastavit.

Na Movement Campu 2019 Dudi Malka, Idův učitel jógy řekl, že to, co potřebujeme, je ne něčeho nového dosáhnout nebo se něco nového naučit, ale něco zastavit. Něco, co v nás už je. Dudi mluví často v hádankách, ale zase jsem přemýšlel a hloubal a ano, to je to samé. Musíme zastavit myšlenky, myšlení. Mysl. Zpomalit, zastavit, změnit.

A nebo ne, ale je to třeba směrovka, ukazatel správného směru.

“To, co potřebujete, není něčeho dosáhnout, něco zlepšit. Potřebujete zastavit něco, co ve vás už teď je.”

Dudi Malka

Proč ztratilo význam

Ve finále, stejně jako v mnoha dalších případech, “proč” možná není ta správná otázka, “proč” není dobrý směr. Protože to řekl můj učitel, někdo komu věřím a kdo mi ukazuje cestu a světlo. Učitel je zkratka a pokud ho nemáte, tak si ho pořiďte, vřele doporučuju.

Možná vás žádné z těch "proč" neosloví. Meditace má mnohem větší význam než to, co jsem vypsal výše. Jenom jsem na to přišel mnohem, mnohem později. Došlo mi to za měsíce, kdy jsem seděl bez pohybu a v tichu a sledoval svůj dech, svoje myšlenky a vnímal, co se děje. Výše uvedený text se jenom lehce dotknul hloubky meditace, jsou to možná ty "běžné" důvody, proč meditovat. Ale stejně jako celý proces meditace - člověk se hned nepropadne někam do hlubin duše, nějakou chvíli to trvá. Musíme postupně.

Dneska už to pro mě není “proč meditovat”, ale prostě “meditovat”, samotné “proč” zmizelo. Na “proč” mám dnes vcelku jasnou odpověď - protože je to důležité.

Všechny články z této série

2020 © Petr Růžička