...protože já jsem to nebyl...

12. 11. 2020
Petr Růžička
meditace | stillness | vnitřní praxe

Minule jsem psal o důvodech, které mě dovedly k meditaci. Bylo to o tom, proč meditovat. Dneska něco málo o “následcích” mého konání, co se postupně začalo dít, když jsem se začal zklidňovat, vnímat a cítit to, co člověk normálně přehlíží.

Co se děje v hlavě

Je dobré si uvědomit, co se vlastně v naší hlavě někdy děje. Pokud “odřízneme” vnější podněty a naše smysly, což samo o sobě je dost kumšt, tak - si hlava bude pořád

  • něco mumlat
  • něco vizualizovat
  • něco slyšet
  • kombinace předchozích tří bodů

Mohou to být vaše vzpomínky, co bylo. Může to být co se stane, budoucnost. Může to být přítomnost, když si budete mumlat pod vousy, co to tady vlastně dělám a že vás bolí záda a bylo by lepší jít na pivo s kámošema. Mohou to být sny nebo představy.

Ale shodneme se na tom, že někdy “něco” nebo "někdo" v hlavě mluví, někdy je ticho. Někdy vidíte situaci nebo obraz a někdy ne. Někdy je něco slyšet, někdy ne. Někdy, málokdy, je ticho(a nemyslím ticho kolem vás, ticho "v hlavě"). Kam zmizel ten hlas? Kde je to video? To je otázka jiná, před chvilkou tam někdo mluvil, možná sám k sobě a teď nemluví. A najednou je ticho. A je klid.

Ten klid trvá zlomek vteřiny a pak zase někdo začne žvanit. Pořád se tam něco děje. Ale jde to evidentně zastavit, byť jenom na chvilku. A jak jednou ochutnáte ten klid, zatoužíte po tom tu chvilku prodloužit, budete ho chtít prodloužit.

Možná zjistíte, že to je důvod proč pijete alkohol, proč užíváte drogy nebo koukáte dlouho do noci na Netflix, proč hrajete hry nebo se zavírajícíma se očima a unaveným palcem bezcílně a tupě sjíždíte o půlnoci Instagram. Možná potřebujete vypnout svojí tolik namáhanou a “přetrénovanou” hlavu. Potřebujete otupit, na chvilku “zhloupnout”, zastavit myšlenky.

A jsme u toho, co říkal Dudi Malka - “…potřebujete zastavit něco, co ve vás už teď je…”.

"…potřebujete zastavit něco, co ve vás už teď je…"

Dudi Malka

Reset

Kdy je to naposled, kdy jste leželi na zádech na louce a pozorovali mraky? Jen tak, bez cíle, bez nutkání se podívat na hodinky a někam spěchat, prostě jenom “vypnout”? To je možná jedna z “originálních” meditací. Člověk umí vypnout, umí zastavit a umí udělat i prodloužit ten klid. Jenom na to dneska potřebujeme návody, postupy, přesné počty, minuty, ideálně certifikace nebo tomu začnete říkat nějakými cizími slovy. Balíčkovat to a prodávat. A přitom to umíme, už teď to máme. Přitom je to možná jenom určitý…reset. Nebo dočasné vypnutí systému, který to tak nutně potřebuje.

Regenerace

Po nějaké době, kdy jsem začal sedět, jsem zjistil, že mi klesá tepová frekvence ve spánku. Někdy to fungovalo, někdy ne, ale bylo to častější a pořád to klesalo. Po 10 minutách sezení jsem se začal cítit zvláštně odpočatý. Pak jsem začal sedět těsně před spaním, nějčasteji před půlnocí a seděl jsem hodinu. A pak jsem rovnou zalezl pod peřinu a usnul jsem.

Začal jsem spát velice tvrdě, tep mi ještě klesnul (teď mám 40-45 BPM podle nepřesných Apple Watch). Začal jsem mít sny, po dlouhé době jsem měl sen každý den a vstával jsem dost odpočatý.

Tam, kde mi 10 minut meditace začalo dobře fungovat, mě 1 hodina posunula někam úplně jinam. Zjistil jsem, že 15-20 minut je jenom začátek, kdy mi tělo začne povolovat a mysl se uklidní. Pak začnou ty “pravé” věci.

Ten klid, o kterém píšu výše, mě začal rychle přepínat do parasympatického módu, tj. stavu, kdy tělo začíná regenerovat, uzdravovat se, kdy přestává mít stres a odpočívá. Začal jsem postupně cítit to zpomalení v běžném životě - jako kdybych měl najednou mnohem víc času. Na rozhodování, na schopnost cítit a vnímat.

Schopnost vidět

Pak jsem zjistil, že se mi to zpomalení objevuje mimo meditaci. Že jsem schopný “vidět” svoje chování a myšlenky. Představte si, že vás někdo rozčílí tím, co řekne. A teď najednou vidíte, vnímáte, že ve vás stoupá vztek a chcete ho seřvat. Ale máte najednou čas si říct :”…jé hele, já začínám být naštvanej. A proč vlastně? A chci vůbec být naštvanej? Asi ne, je to zbytečné. Tak nebudu, to je přece lepší.”. A nejste naštvanej. Protože jste se rozhodli jinak, protože jste právě nevystartovali jako už 100krát před tím. Protože jste se rozhodli, možná poprvé ve svém životě jste se svobodně rozhodli. Nebyl to automatický proces, ale rozhodnutí.

A tím se vám pomalu začne měnit život, protože začnete reagovat, vidět, slyšet, cítit a co já vím co všechno, úplně jinak. A když budete vzpomínat, plánovat, přehrávat si situace v hlavě, tak se i v tom snovém, nereálném světě začnete jinak chovat, jinak se rozhodovat.

Pomalu vám dojde, pomaličku vás osvítí taková zajímavá a zvláštní myšlenka - pokud jsem se doteď nerozhodoval sám, tak kdo se to rozhodoval? Kdo za mě žil tenhle život? Kdo ho rozhodoval, když jsem to nebyl já? Kdo si vybral tuhle práci, kdo má rád tu barvu, co si pořád kupuju a kdo mi nastavil moje preference?

Protože já jsem to nebyl.

Všechny články z této série

2020 © Petr Růžička