Když se narodí lidské mládě, tak hned začne dýchat. Pak spí. A pak taky jí. A spí a jí a spí a jí. A tak pořád dokola. Taky v tom figurují plenky a něco pláče. A taky se začne hýbat a v podstatě nepřestane, dokud vyčerpáním neusne. Pak se zase nají, bude se hýbat a pak zase usne. Zkrátka, pokud je vývojově všechno v pořádku, tak je u lidského tvora pohyb od počátku do konce.

“Hýbu se, tedy jsem”

Haruki Murakami, 1Q84

Proč se pořád houpá?

Od té doby, co se mi narodila dcera a chodil jsem s ní na hřiště, tak mě fascinovala oblíbenost houpaček. Rozárka se dokázala houpat třeba 15 minut v kuse. Měli jsme i houpačku doma, takže příležitostí k pozorování bylo dost. V jednom rozhovoru kdysi dávno jsem dokonce houpačku zmínil jako nutné vybavení do dětského pokojíčku.

Rozárka na houpačce

Ale dlouho mi nedocházelo, proč to ty děti takhle fascinuje. Proč se tolik chtějí houpat? A proč nejsou houpačky pro dospělé někde? Třeba na zastávce tramvaje, místo posedávání se houpat? Proč se vlastně děti tolik hýbou? Ono ruku na srdce – pokud jim nedáte do ruky mobil, neposadíte je před televizi nebo je prostě nesvážete – tak se budou mrskat. Kopat nožičkama, houpat se na židli, hopkat po křeslech, lézt na skříně… Mohou být doma, ale stejně si z toho udělají hříště :). Protože hřiště je, tedy vlastně by mělo být, všude. Je smutný fakt, že jsme vymezili oblast, kde si děti mohou hrát a nazvali jí hřiště. Proč si nemůžou hrát všude? Protože nám to vadí a usoudili jsme, že je to nebezpečné.

Cedulka v čekárně u lékaře

A proč jsme si jako dospělí taky vymezili oblast, kde se budeme trochu víc pohybovat a nazveme to tělocvična? Proč nemůžem cvičit, hýbat se…všude? A čert vem speciální triky, dalších pár kilo na čince nebo medaile – mluvím o pohybu. O rozvoji člověka.

No zpět k tématu – proč houpačka. Našel jsem různé články o významu houpání pro děti – od simulace pohybu v břiše matky, pohyb našich opičích předků (brachiace), stimulaci všeho možného. Ale pořád mi to nějak nestačilo.
Jednou jsem sledoval svoje synovce, jak se houpou na židli. Tak jako mimoděk u jídla, prostě “generují” pohyb, skoro by se dalo říct, že se hýbou za každou cenu. A něco mi v hlavě cvaklo, ale nedokázal jsem to pořád pojmenovat.

Výživa

Potřebujeme jídlo, abychom do sebe dostali nějaké ty živiny. Je to výživa. Dýcháme kvůli okysličení organismu. Taky výživa, pro jiný systém. A pak se hýbeme. A pohyb je taky druh výživy. Pro mozek.

Pohyb předpokládá kontakt s prostředím, tlak na senzory části těla, zapojení různých svalů, zrakové vjemy, stav vestibulárního systému – je to zpracování obrovského množství informací. Co to zpracovává? Nervový systém. A dítě se tím rozvíjí. Jeho mozek a tělo to ví a chápe. Chceš se rozvíjet? Růst? Tak se musíš hýbat, protože bez toho to nepůjde. Bez toho se nebudeš rozvíjet. Nebudeš bez toho růst.

Proto se děti tak rády houpou – je to forma pohybu. Bez pohybu – nehýbu se já, ale všechno kolem ano. Ale vlastně já se taky hýbu – celé moje tělo v prostoru. Silná a potentní stimulace rovnovážného systému, rychlé zpracování obrazu. Je to takové létání, ne? Skoro se mi chce říct, že to je akrobacie. Takový začátek akrobatického vývoje. Ne nadarmo je akrobacie jedním z velmi důležitých pilířů Ido Portal Method, kterou naše studenty učíme.

Dítě nejdřív potřebuje někoho, kdo ho rozhoupe. Postupně začne chápat, jak se naklánět, jak pohybovat nohama, jak zrychlovat a jak zpomalovat. Nastuduje si to. Pak se začne na houpačku stavět a houpe se ve stoje – mění svojí praxi, protože ten “základ” už umí. Ale nezůstane u základu, ani se nezatíží 10 kilogramy kotoučů – začne měnit komplexnost pohybu. Chvilku si o tom popřemýšlejte – než přidáte váhu, měníte cvik? Jo? No většinou ne, ale takhle přesně cvičíme u nás.

Houpačka je vlastně kyvadlo – když budete chvilku zírat na dítě na houpačce, tak vám dojde, že je tam spoustu zajímavých momentů a faktů ke studiu. Setrvačnost, nehybnost, gravitace, zpomalení, zrychlení, odstředivá síla. A možná hodně dalších věcí, které neumíme pojmenovat (nebo umíme, ale je to možná zbytečné).

A mimochodem – kruhy, lano, uvolněná větev – to je taky houpačka, ne?

Rozárka se houpe na kruzích

Nehýbej se…

“Neskákej po tom gauči.”

“Nemůžeš si na chvilku normálně sednout.”

“Přestaňte tady lítat jako šílený.”

Zní vám to povědomě? Chápete, co znamená si “normálně” sednout? Normálně to možná znamená být nenormální…

Resp. znamená to přestat se rozvíjet. Je potřeba pořád se pohybovat? Ne, nehybnost je další důležitou součástkou, kterou učíme, stejně jako meditační a dýchací praktiky. Ale malé děti bych nehybnosti asi neučil, je tam spousta jiných příležitostí k rozvoji.

V jednom článku jsem našel zmínku o tom, že děti, které mají problém s rovnováhou, mají problém se čtením. Cože? Zajímavé, ne? Co třeba problém se zrychlením? Z porozuměním rotací a otáčení? Co problém periferního vidění, co problém šplhání atp. atp. Kam se tohle všechno promítne? Bude lidský tvor lépe chápat matematiku, jinak uvažovat, dojdou mu souvislosti v X, když se naučí Y?

“Děti, které mají problém s rovnováhou, mají problém se čtením.”

Ken Kirn

A řešíme problém se čtením tak, že díte naučíme jinak, lépe, vnímat rovnováhu v 10 různých scénářích? Vcelku o tom pochybuju. Omezíme počet hodin v tělocviku a zvýšíme počet hodin na matematiku nebo rozvoj cizího jazyka. Ale co když děti potřebují víc pohybu (jakože majorita na 100% potřebuje), aby se naučili víc a lépe něco jako cizí jazyk nebo matematiku? A co když to samé platí u dospělých (jakože na 100% ano…)?

Vidím to kolem sebe u svých studentů – lépe jezdí na kole, na koni, lépe hrají golf nebo volejbal – bez toho, abychom učili jízdu na koni, volebal nebo golfovou techniku. Učíme univerzální pohybový rozvoj a proto to funguje.

Pohyb je “žrádlo”

Jsem přesvědčený, že pohyb je výživa pro mozek. A z toho plyne styl, jakým v “Pohyb je život” učíme – pestrost, skoro neustálá změna, velké množství dovedností.  Neustále se to mění, ale stejně je to pořád to samé – hodně pohybu. Bez toho, že je to každá zábavná hra a náhodný výběr čehokoliv – zdaleka ne. Máme systém, resp. metodu – Ido Portal Method.
Hýbeš se? Rozvíjíš se. Máš pestrou “stravu”? Tak to znamená lepší, dokonalejší rozvoj. Naše tělo potřebuje neustálou aktualizaci systému – co funguje, co trochu bolí, co se rozhýbe, co je potřeba vyživovat (protože co není nutné vyživovat, toho se brzo zbavíme).

Protože pohyb je “žrádlo” pro mozek a platí to jak pro děti, tak pro dospělé.